Historie se neustále opakuje. Nebo alespoň má tendenci opakovat se.

Tohle je přednastavený článek.
Je právě neděle 21:33 když tohle píšu. Za chvíli půjdu spát.
Ráno totiž vstávám do práce do Prahy a musím tam být v 6:00, tzn. vstávám ve čtyři. To zase nebudu moct dospat.
V práci nemám přístup k internetu, což je na jednu stranu dobře, páč jsem se už hrozně dlouho chtěl zbavit mé závislosti na internetu.
Aye, je to tak, sekl jsem se školou (KONEČNĚ! NEMÁTE ANI PŘEDSTAVU, JAK MĚ TO TAM ŠTVALO!) a zařadil jsem se do pracovního procesu. Pracuju ve firmě, která půjčuje stroje a zatím tam toho moc nedělám, jen tak chodím a koukám.
Doufám, že se tam časem propracuju k nějaké kancelářské práci, páč na práci v montérkách (který jsem vyfasoval) fakt nejsem stavěnej, na to už jsem přišel. Když ne, tak nic a asi odejdu.
Zatím tedy trávím čas tím, že se pomalu učím poznávat jednotlivé stroje v celém tom skladu, což je podle mého nadřízeného (hrozně správnej týpek mimochodem) "práce minimálně na rok, aby ses aspoň trochu orientoval".
Tak uvidím.
Jinak jak jste si asi všimli (klávesa F5 to jistí) mám nový starý design a zbrusu nový titulek. To jsem dneska cestou ze srpchy (neoholenej) v záchvatu tvořivosti popadl foťák a výsledek je tady to.
Nevím jak vám, ale mně sem prostě ta černá pasuje víc. Pohlcuje emoce. IMHO.
K těm emocím... heh... je to takový ošklivý... nepěkná věc. Zkrátka mi (zase) došlo, že o mě vlastně nikdo- i přes moji snahu- nestojí.
A tím je vlastně řečeno vše. Je to pořád to samé, pořád dokola, dokolečka dokola.
Depression bar se naplnil, akcie stoupají a já mám prostě náladu pod psa. Nic víc.
K internetu se dostanu nejdřív v pátek, kdy zase přijedu domů (nemůžu si nepoložit otázku jaký to má vlastně celé smysl... všechno- proč tohle teď píšu, proč zítra ráno vstanu, proč půjdu do práce a proč se z práce zase vrátím... existuju abych existoval a zvládl jsem to bez Prozia- tomu říkám pokrok. Je to úplně stejný jako v Čekání na Godota... dneska se neozvala. Ale zítra určitě!)
Článek nastavuju tak, aby se zveřejnil v době, kdy mi nejspíš bude trenér mlátit do hlavy molitanovou tyčí, páč pořád nejsem schopný provést efektivní střešní blok. Nemůžu se dočkat.
Já jdu teda spát. Tak dobrou.