Články pouze od jednoho autora pod unikátním kódem "iuj"
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUj... ale už nežije. Oběsil se na kabelu od své myši.
A to jsem si říkal, že už mě nic nepřekvapí.
Jestli si myslíte, že být idiotem je jednoduché, mýlíte se.
Vemu to popořadě:
2 Hinata:
Á odstavec jedna: Se čtyřma holkama. Jen pro pořádek.
Á odstavec dva: Nevím. Umřela. Utekla.
Bé odstavec jedna: Potřevoval jsem proitpól. Motivaci. Nepotřeboval jsem ho vidět jako normálního kluka jako já. Tak by mi nebyl k ničemu. Vlastně jsem ho (s)prostě využil. Shame on me.
Na mou chabou obhajobu: Nechtěl jem nikomu ublížit,
Cé odstavec jedna: Nevím odkud ji beru. ALe žilo se mi pak mnohem líp.
Dé odstavec jedna: Přestal jsem. Většina je už teď smazaná.
2 Radka:
První odstavec: Tedy viz odpovědi Hinatě.
Druhý odstavec: Povídky byly fikce. Pro moji osobní potřebu, abych se mohl litovat. Nebylo to čtení pro nikoho z mého okolí a mně prostě nenapadlo, že by to z oho někdo mohl poznat. Kolik lidí to četlo? Možná 10-15 000?
To je pravděpodobnost několika promile. Neměl jsem tam dávat ta pravá jména. Neměl neměl neměl. Neměl jsem s tím ani vůbec začínat.
Třetí odstavec: většina už je teď mazaná.
P.S: Nepřemýšlel. Nikdy by mě to nenapadlo. Moje nedbalost.
2Hinata podruhé: Protože mě vážně nenapadlo, že by to mohl číst někdo, kdo ji zná.
Tohle mé ´působení na interentu mělo být moje útočiště. Poslední útočiště. Abych se mohl litovat, opět. Nebyl jsemo bjektivní.
VÁŽNĚ MĚ NENAPADLO ŽE BY TO MOHL NĚKDO POZNAT. TO BYCH TO JINAK MOHL PSÁT POD SVÝM VLASTNÍM JMÉNEM.
Dobrý Rado nad zlato:
Ponaučení si určitě vemu, to se nemusíš bát :) Nikdy jsem nikoho nechtěl nutit, aby mě miloval. K čemu by to bylo dobré? Ale měl jsem svoji naději. Měl jsem důvod ráno vstát z postele. A mimochodem, já se vážně snažil najít si někoho jinýho. Vážně.Tohle všechno by... ale bylo na hodně dlouhou diskuzi a na tu teď opravdu nemám síly.
Nikdy jsem nikomu nechtěl ublížit.
Děkuju Ti.
Kdeže by mě napadlo, že mi na blog budeš jednou psát zrovna Ty.
Svět je hrzoně zvláštní místo k životu.
Omluva nic nespraví. ale stejně. Omlouvám se. Nechci se vidět. Nechci se znát.
Nevím, jestli bych neměl blog smazat. Ještě si to v průběhu několika dní rozmyslím.
Je konec.
Přeju příjemný zbytek života. Mějte se famfárově.
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjHistorie se neustále opakuje. Nebo alespoň má tendenci opakovat se.
Tohle je přednastavený článek.
Je právě neděle 21:33 když tohle píšu. Za chvíli půjdu spát.
Ráno totiž vstávám do práce do Prahy a musím tam být v 6:00, tzn. vstávám ve čtyři. To zase nebudu moct dospat.
V práci nemám přístup k internetu, což je na jednu stranu dobře, páč jsem se už hrozně dlouho chtěl zbavit mé závislosti na internetu.
Aye, je to tak, sekl jsem se školou (KONEČNĚ! NEMÁTE ANI PŘEDSTAVU, JAK MĚ TO TAM ŠTVALO!) a zařadil jsem se do pracovního procesu. Pracuju ve firmě, která půjčuje stroje a zatím tam toho moc nedělám, jen tak chodím a koukám.
Doufám, že se tam časem propracuju k nějaké kancelářské práci, páč na práci v montérkách (který jsem vyfasoval) fakt nejsem stavěnej, na to už jsem přišel. Když ne, tak nic a asi odejdu.
Zatím tedy trávím čas tím, že se pomalu učím poznávat jednotlivé stroje v celém tom skladu, což je podle mého nadřízeného (hrozně správnej týpek mimochodem) "práce minimálně na rok, aby ses aspoň trochu orientoval".
Tak uvidím.
Jinak jak jste si asi všimli (klávesa F5 to jistí) mám nový starý design a zbrusu nový titulek. To jsem dneska cestou ze srpchy (neoholenej) v záchvatu tvořivosti popadl foťák a výsledek je tady to.
Nevím jak vám, ale mně sem prostě ta černá pasuje víc. Pohlcuje emoce. IMHO.
K těm emocím... heh... je to takový ošklivý... nepěkná věc. Zkrátka mi (zase) došlo, že o mě vlastně nikdo- i přes moji snahu- nestojí.
A tím je vlastně řečeno vše. Je to pořád to samé, pořád dokola, dokolečka dokola.
Depression bar se naplnil, akcie stoupají a já mám prostě náladu pod psa. Nic víc.
K internetu se dostanu nejdřív v pátek, kdy zase přijedu domů (nemůžu si nepoložit otázku jaký to má vlastně celé smysl... všechno- proč tohle teď píšu, proč zítra ráno vstanu, proč půjdu do práce a proč se z práce zase vrátím... existuju abych existoval a zvládl jsem to bez Prozia- tomu říkám pokrok. Je to úplně stejný jako v Čekání na Godota... dneska se neozvala. Ale zítra určitě!)
Článek nastavuju tak, aby se zveřejnil v době, kdy mi nejspíš bude trenér mlátit do hlavy molitanovou tyčí, páč pořád nejsem schopný provést efektivní střešní blok. Nemůžu se dočkat.
Já jdu teda spát. Tak dobrou.
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjZapamatuj si: Fakt číslo 1:
Romantická láska neexistuje.
Jedná se pouze o přelud.
Až příště zase budeš chtít, aby tě někdo měl rád, dej si ledovou sprchu. Nebo pro jistotu vezmi zbraň a obarvi stěnu svým mozkem.
Lidé mají plný huby keců o tom, jak je důležitý mít ve vztahu x tisíců věcí a co všechno musí partner splňovat a jaký musí být, ale nakonec to jsou stejně jenom kecy. Nakonec se stejně vyspí s prvním svalovcem/kozatou mladicí, kterou potkají, a která/ý je ochotná/ý jim dát.
Typické.
Žádná láska. Jen chemie.
Musím si to pamatovat.
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUj... ale stejně důležitý je potom nasadit jí znovu řetězy a odvléknout ji zpátky do temnoty.
Možná jsem staromódní, ale zkrátka zastávám názor, že muž by měl být schopen (mimo jiné tedy) svoji ženu především ochránit.
K čemu je uPa SuPa sLaďOučKeY klUčíQ s MoCinQy pJeKnOU EM0 PatKoU, který nemůže odpálkovat (samozřejmě nejdřív slovně, fyzicky až v případě nutnosti) nějakýho zmetka, který si dovoluje na jeho holku?
Byla to hlavně tahlencta myšlenka, která mě ve třetím ročníku donutila začít pravidelně cvičit a chodit na aikido (což z hlediska reálného boje nebyla zrovna nejšťastnější volba, ale aspoň jsem se trochu naučil koutouly a pády. Pořád lepší než drátem do oka).
Abych se pak nemusel bát venku s holkou (haha), že nebudu s to dát svou kůžu efektivně a účinně v šanc, pokud by to bylo třeba (efektivně a účinně z jednoho prostého důvodu: boje se nevyhrávají tím, že se necháte zmlátit pro dobrou věc, nýbrž tím, že zmlátíte toho druhýho za dobrou věc)
To bylo někdy před dvěma a půl lety a můžu teda říct, že od tý doby jsem někde jinde. Teda aspoň psychicky, fyzicky moc ne-e, i když i tady jsou vidět určitý změny. Už se prostě těch konfliktů tolik nebojím a myslím, že bych byl tu svoji předrahocennou kůži nasadit, když by bylo potřeba (jednou to už potřeba bylo, ale o tom už jsem kdysi psal).
Jestli bych vyhrál nebo ne, to už je jiná věc. Efektivně a účinně v mém současném případě spočívá v tom, že bych jí dokázal dát dostatek času na to, aby mohla utýct.
Proč o tom píšu- protože mě celkem rozhodilo to, co se včera stalo Femme (snad Femme nebude vadit, když hodím odkaz na článek: http://femme.blbne.cz/24327-prepadena.html)
Mám totiž pocit, že se mi o tom i zdálo. Teda ne úplně o tomhle, ale prostě to mělo na ten sen vliv.
Zdálo se mi, že jsem na základní škole (na jedný, ve který jsem byl předminulej tejden jeden den ve školním klubu jako dozor... o tom někdy jindy) a stojím dole v šatnách a najednou kolem projde zmlácená blonďatá holčička. Monokl, napuchlý rty a tak.
Tak se jí ptám: "Tebe někdo zmlátil?" A ona přikývla.
Já: "Kdo?"
Ona: "Artur." (žádnýho Artura neznám O_o)
Já: "A co ti udělal?"
Vyšlo najevo, že ji přepadnul ze zálohy zpoza chodby a kopnul, a pak dával pěstma. Tak jsem se vydal nahoru (mezitím proběhl nejspíš nějaký mezisen nebo co, už si to přesně nepamatuju) a tam byly takový hrozně klikatý chodby, jako bludiště.
Tak jsem tam jakože vždycky v bojovým postoji skočil (hrozně nenápadnej, fakt) a rozhlídl se.
A nakonec jsem došel kamsi do velký chodby a on tam stál. Takovej tlustej a malej, prostě nedomrd od pohledu.
Tak jsem k němu přišel a proběhla asi slovní potyčka (nejsem si jistej) a já jsem ho chtěl praštit, ale nemohl jsem. Zkrátka znáte ten stav, kdy ve snu před něčím utíkáte, ale nemůžete... tak prostě tak.
Pak jsem se vzbudil a hned zas usnul a sen pokračoval (je to vůbec možné? Asi jo...)
Zas jsem byl v těch šatnách a ta holčička tam byla i s kamarádkou a tak se na mě dívaly... a já že tentokrát to dokončím. Zas jsem došel až do tý chodby a on tam stál, tentokrát s partou dalších a vytíral podlahu (???). A já na nic nečekal a rozběhl se k němu a kopl ho mezi nohy. Pak jsem chtěl pokračovat, ale probudil jsem se a asi jsem dal pěstí do stěny (to se mi už párkrát stalo, že jsem se vzbudil a udeřil stěnu)
To bylo asi 8 hodin a už to je na pováženou, protože se o víkendu probouzím s železnou pravidelností v 10:00. Tak jsem zůstal vzhůru a byla mi zima, páč jsem měl otevřený okno a jenom takový trenýrky na spaní, páč se trochu otužuju.
No a spát už jsem právě nešel a místo toho jsem si trochu zacvičil.
Abych se právě přiblížil tomu cíli.
Teď to asi bude vypadat kdoví jakej nejsem machr a frajer, ale kdo viděl moje fotky, tak je mu jasný, že nejsem. Pořád žiju ve strachu, že jednou tak zkouška přijde a já selžu. Já vlastně nečekám jestli to přijde, ale kdy to přijde. Proto mám vždycky hrozný výčitky, když někdy z lenosti vynechám cvičení.
No a teď k názvu toho článku: hrozně se mi líbí jedna scéna z filmu Flash Point, která nádherně vystihuje tyhle moje pocity.
Donnie Yen, jeden z mála mých oblíbených herců, si tam podá prvotřídního parchanta naprosto nekompromisním způsobem. Pustí Bestii z řetězu, ale pak už ji jaksi nechá tak... a je to dobře.
(Na to, že tam low-lvl-záporák odhodí dítě nějakých x metrů, že se v čase 2:26 nejdřív stoleček přelomí a až pak převrátí atd se vykašlete...)
Takhle by se mělo vypořádat se všema přizdisráčema, který si dovolej na ženskou.
Mít sílu rozbít jim úsměv. To je ten cíl.
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjAsi jsem propásl svoji jedinou šanci.... !! Kruciiiiii!!!
No vono nebude zas tak zle. Každopádně to by mohlo jít o jeden z nejulítlejších rozhovorů přes mobil, jaký jsem kdy vedl.
Když nad tím tak přemýšlím, tak se musím opravit: Tohle BYL nejulítlejší rozhovor přes mobil, jaký jsem kdy vedl.
To bylo tak.
Sedím si tak před hodinou u PC a dělám všechny ty věci, který většinou u PC dělám (tj. čtu si Ottův slovník naučný a tak). Když vtom mi náhle zazvoní mobil. Nějaký cizí číslo.
To mi je podezřelý, protože mně někdo volá cca jednou za půl roku a když už, tak většinou táta.
Tak to zvednu.
Já: Ano?
Neznámý ženský hlas: Ahoj, to je xxx ? (Snad Lukáš říkala)
Já: Ne, tady *moje jméno*
Ona: Ahá, vlastně *moje jméno*. A jsi na seznámení?
Já: ?????
Ona: Jsi z Ústí?
Já: Ne, nejsem z Ústí. Koho sháníte?
Ona: No...
Já: To bude asi nějaký omyl...
Ona: No ne, nebude.
(O několik zmatených vět později)
Já: Odkud máte moje číslo?
Ona: Ze seznamky.
Já: ?????????? Tak to těžko, já svoje číslo na net nedávám.
Ona: No jako ne přímo ze seznamky, ale z Óčka.
Já: Z Óčka? (tady už jsem byl celkem vyvedený z míry)
Ona: No jak je tady ta seznamka, jak tam napíšeš... tak tu někdo psal že *moje jméno* hledá holku a má rád sex (ano, tak TENHLE popis na mě vyloženě sedí, pozn. DP)
Já: Eeeeh, tak to jsem asi nebyl já...
Ona: No tak jsem zavolala a máš právě moc příjemnej hlas. (To asi říká každýmu, pozn. DP)
Já: No ale to jsem tam teda určitě nedal já. Tak buď sis špatně napsala číslo...
Ona: No to právěže ne. (Si byla nějak jistá, holka jedna nejapná)
Já: ... nebo tam někdo napsal svoje číslo špatně, nebo si ze mě někdo udělal srandu (že by tam někdo napsal moje číslo? To by tam ale napsal i správný město odkud jsem...)
Ona: Takže ty se nechceš seznámit?
Já: No asi néé.
(dalších několik vět typu "fakt nejsem z Ústí", "rozhodně bych si to pamatoval, kdybych tam nějakej inzerát dal" a "asi si někdo dělal srandu")
Ona: No já bych ti ho klidně vykouřila.
Já: *málem spadnul ze židle*
Ona: Ty jsi zadaný?
Já: No, ano. (teoreticky to je pravda)
Ona: Aha, tak nebudeme podvádět.
Já: Ee.
Ona: Tak se měj.
...
A tak nějak to teda bylo. Samozřejmě si to nepamatuju slovo od slova, ale je to takový hrubý nástin toho rozhovoru.
Teď ve mně hlodá nejistota, jestli jsem neměl tu nabídku přijmout. Přecejenom to byla asi jediná možnost, kdy bych si mohl... ehm.
Dělám si samozřejmě srandu. Co to proboha může bejt za holku, když odpoví na tenhle druh inzerátu? (xxletý miluje sex a hledá holku z xxx)
1) Je ošklivá
2) Je to nymfomanka
3) Je moc sama
4) Kombinace bodů 1,2 a 3
Každopádně bych jí moc nevěřil. Nikdy nevěřím ženám, které mi při prvním rozhovoru nabízí sex. To prostě není... správné!
Tak teď nevím, no. Čekal jsem, jestli nezavolá ještě někdo, ale nic.
To je takový můj klasický páteční večer.
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjJe pozdě, já hodlám ještě shlédnout nejnovější díl Naruta Shippuuden (mě to teď zase nějak chytlo... Hinata!), ale předtím si dáme jeden politicky naprosto nekompromisní vtip...
No vtip, spíš strip, či jak se tomu říká. Občas se dají na netu najít opravdový perly :))
Takže... dobró noc, kocóři!
"Zatímco jsme byli ztracení, Schwarzenegger byl zvolen guvernérem Kalifornie."
"COŽE?? No, mohlo bejt i hůř, aspoň že náš prezident není *černoch*..." (hodně slušně přeloženo)
...
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjVíte jak se vždycky otírám o Přátele, Jak jsem poznal vaši matku, IT Crowd, Big Bang Theory atd. s tím, že to jsou veskrze průměrný sitcomky? A jak vždycky vzpomenu na Párování, který nikdo nezná?
Tak jsem se konečně rozhodl, že o něm něco málo napíšu.
Párování (Coupling) je britský sitcom natočený v roce 2008, který má 28 dílů.
Kdysi ho dávali na ČT2, celkem pozdě v noci (jak to mají ve zvyku) a právě tam jsem ho viděl poprvé a dostal mě hned po prvním díle (to jsem ještě koukal na TV... to byly časy O_o). Pak ho dávali znovu, ale tentokrát byl dabovaný a nebyl tam smích, takže to stálo úplně za prd :(
Párování snese srovnání s Přáteli či Black Books, ale jenom trochu, páč je to úplně "jiný" seriál. Zatímco Přátelé je seriál určený vlastně pro všechny věkové kategorie a zabývá se celým životem, Párování se zabývá pouze a jenom vztahy. Zatímco v Přátelích jsem měl tendenci se spíš přiblble usmítat, Párování je jeden z mála televizních pořadů, který mě dokázal nahlas (!!!) rozesmát.
Tím, že má "pouze" 28 dílů u něj moc nehrozí stereotyp (i když ta poslední řada... hmm... ale stejně byla mnohem lepší než Přátelé a spol!).
Máme tu 6 postav- "Šílenou" Jane, konzervativní Susan, povrchní Sally, "hlavního hrdinu" Steva, sexuálního maniaka Patricka a vztahového packala Jeffa.
Těch šest tvoří tak jedinečnou skvadru lidí, že to snad ani není možný :D Hlavně Jeff, který má opravdu velké problémy už s tím, když má s atraktivní ženou jen mluvit.
Hlavně tam jsou dokonale vypointované situace, které často pochopíte až na konci, ale o to víc je to pak sranda. A hlášky... ty hlášky!
(Všechny Stevovy fantazie se točí kolem Marielly Frostrupové. Kdyby někdy osobně Mariellu Frostrupovou potkal, jeho pravá ruka by křičela:"Matko!") :D:D:D
Zkrátka Párování je pro mě Sitcom s velkým S, protože je skutečně VTIPNÝ, inteligentní a není trapný.
Kapitán Podtext, Kazišuk, Na konci linky, Lesbické Peklo Výprasků, Dívka s jedním srdcem... to jsou prostě nezapomenutelný momenty :D Nemůžu vám než doporučit.
Nakonec přidám ukázku z prvního dílu druhé řady, kdy Jeff konečně vidí i ostatní části své vyvolené "Leg Girl." Každý ráno s ní jezdil do práce a jediný, co viděl, byla její noha... (opět přidám i překlad)
Prostorově výraznější dáma: Promiňte, můžu si tu sednout?
Leg Girl: Eh, ano. Vzadu je ještě místo, půjdu tam.
Prostorově výraznější dáma: Ale... jste si tím jistá?
Leg Girl: Ano, sednu si tam.
Prostorově výraznější dáma: Děkuji.
Leg Girl: Ou, pardon.
Jeff: (Je to tady, Jeffe. Podívej se na ni. Prostě se na ni podívej, dokážeš to! Jóó, měl jsem pravdu, je překrásná!)
Pardon.
Leg Girl: Něco se stalo?
Jeff: Ne, nic. (Řekni něco smyslplnýho, řekni něco smyslplnýho... !) Vypadáte úplně stejně jako zadek vaší hlavy. Promiňte, chci říct, že jen, že jsem...
Leg Girl: Není vám nic?
Jeff: Jsem v pořádku, ano, je mi skvěle, díky. Já jen, že jsem vás vždycky viděl sedět támhle a viděl jsem jen zadek vaší hlavy.
Leg Girl: Aha.
Jeff: Ale předek je stejně dobrej. Popravdě je lepší, páč máte obličej. A to neříkám jenom tak.
Leg Girl: No, díky.
Jeff: A máte nohu. Totiž... druhou nohu!
Leg Girl: Prosím?
Jeff: (Nepanikař! Drž to smyslplný! Soustřeď se!) Říkám jen, že je skvělý jednou taky vidět vaše nohy u sebe. Ne, ne! Myslel jsem tím, že normálně se mi vaše nohy líbí odděleně. No, aspoň ta jedna určitě. Seděla přímo támhle spolu s vaším zbytkem, takže... očividně to víte. Ale já jsem viděl jen tu levou.
Leg Girl: Dobře.
Jeff: Ale víte, je skvělý je obě vidět tady.
Leg Girl: No, tak to je dobře ne?
Jeff: Netvrdím, že je preferuji odděleně. Víte, jsou lepší dohromady. To je vidět. Jsou, no, jsou jako nožní tým.
Leg Girl: Dobře.
Jeff: Věřte mi, nesnažím si vám dát nohy od sebe. Ne, ne... Ne dát od sebe jako, víte, chci říct, že vám nechci...
Leg Girl: Co?
Jeff: Jednu amputovat.
Leg Girl: Cože?
Jeff: Nejsem jeden z těch... amputátorů. (Amputátorů?!)
Leg Girl: Amputátorů?
Jeff: Ano, v případě, že jste se toho bála. Tak nejsem... jeden z nich.
Leg Girl: Co tím myslíte "amputátorů"? Proč mluvíte o amputování?
Jeff: Promiňte. Mám to teď v hlavě.
Leg Girl: Proč?
Jeff: No... Vysvětli to... řekni že ses do toho zamotal. Řekni jí pravdu.) Protože...
(Pravdu! Aspoň jednou pravdu! Neříkej žádnou hloupou lež!)
Jeff: Mám dřevěnou nohu.
Leg Girl: Ale, ne. Opravdu?
Jeff: Ano, jednu mi amputovali. Ale to je fuk, což?
Leg Girl: To mě moc mrzí. Není divu, že to máte v hlavě.
Jeff: Není to problém. Opravdu. Lehce nabyl, lehce pozbyl.
Leg Girl: Kterou?
Jeff: Promiňte?
Leg Girl: Kterou nohu vám amputovali?
Jeff: Ehm... (Mysli, mysli! Proč nemůžu myslet?!) Promiňte, je to už tak dávno...
Leg Girl: Prosím?
Jeff: Levou, byla to levá!
Jeff: Leg Girl: A co s ní bylo?
Jeff: Eh... byla na maděru...
Jeff: měl jsem nožní... nemoc.
Leg Girl: Proč jste tak nervózní? Je to kvůli vaší noze?
Jeff: Ano, může za to má noha.
Leg Girl: Bojíte se co si lidé můžou myslet?
Jeff: Pořád se bojím toho, co si lidé myslí.
Leg Girl: No a chcete vědět co si myslím já?
Jeff: Co?
Leg Girl: Mám menší zkušenost s handicapovanými a myslím si, že jste velmi, velmi statečný.
Jeff: Dobře.
A takovýchto scén je ten seriál PLNÝ! :D
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjŽenatý se závazky je seriál, se kterým jsem vlastně vyrůstal. Samozřejmě jsem byl onehdá přlíšil mladej (asi jako je Infikovaná houba teď :P :D), než abych ten seriál pořádně chápal, ale vzpomínám si, že se mi hrozně líbily ty úvodní titulky. Jak tam zezelená ten nápis "Married with children." Taky mě hrozně zajímalo, cože jsou to ty závazky...
Pokud můžu soudit s odstupem několika (desítek) let, musím říct, že ten seriál má střídavou kvalitu- jednou je nahoře, pak zas dole. S přibývajícími sériemi je pak už spíše dole.
Ale občas, občas v něm jsou takové momenty, hlášky a hlavně proslovy Ala (hlavního hrdiny, který se jako jediný objeví ve VŠECH epizodách) o mužích a ženách, že by se to snad mělo někam vytesat a nechat jako moudra a poučení pro budoucí generace.
Fakt. Scénárista by si občas vážně zasloužil poplácat po zádech (a občas by si zase zasloužil zastřelit).
Tuhle jsem náhodou na VašíTrubce narazil na tenhle "speech" a musím říct... dokonalost! Prostě dokonalost! (přidávám svůj amatérský překlad, aby z toho něco měli i neangličtináři)
(Zápletka: Alova dávná láska z dětství ho požádá, jestli by nedokázal zkrotit bandu výrostků, kteří dělají bordel v její restauraci... A Al souhlasí. Toto je konečná scéna po Alových několika marných pokusech. Viz Alův zevnějšek...)
Vůdce bandy: Co to s tebou je, Bundo? Ještě ses dost nenažral asfaltu? Chci říct... my tě zmlátíme, ty se vždycky vrátíš. Proč? Proč to děláš?
Al: Ze stejnýho důvodu, proč muži zdolávají hory, nebo se plaví sami přes oceán. Z jedinýho důvodu, proč by racionální chlap dělal iracionální věci.
Vůdce bandy: Hrdost.
Al: Ne, ženský.
Jsem pitomec, Ray-Rayi. Všichni jsme pitomci, to vyplývá z toho, když seš chlap. Od toho prvního mrňavýho červíka, kterýho nás donutěj sníst až po tu poslední velkou lopatu plnou sněhu, o který nás přesvědčej, že s ní pohneme, nejsme pro ženský nic jinýho než jízda v zábavním parku s životním pojištěním.
Proč bychom jinak dělali všechny ty debiloviny, který děláme? Například, lyžuješ?
Vůdce bandy: Ne.
Al: No, ale jednou budeš, až tě o to holka požádá. Všichni budeme. Sjedem tu horu tak rychle, že až narazíme do stromu, tak ani nestačej zachytit tu ozvěnu předtím, než stačíme vyskočit a zahlásit:"Jsem v pořádku!" Ony věděj, že nejsme v pořádku. Sakra, i kdyby jim unikla ta veverka, která zdrhá pryč se srolovanejma ponožkama, tak stačí jedinej letmej pohled na barvu sněhu, aby jim došlo, že tu proběhlo jisté trauma. A snad všichni jsme už byli v posilovně, když kolem prošla pěkná kost a my
si řekli: Ou, asi dneska začnu tu bench-pressovou rozcvičku s devíti tunama!
Takže chápej, Ray-Rayi, dokud tu budou ženský, budou tu kolem i chlapi, kteří dělají pitomosti, aby na ně udělali dojem. Proto tady sem já. Proto tady seš ty. Proto tady sou oni.
Ty možná přes tohlecto jednou překročíš dál, ale pro mě je už pozdě. Jsem moc starej, moc ženatej a už nemám žádný srolovaný ponožky nazbyt.
Vůdce bandy: Takže buď já vycouvám, takže budeš vypadat cool před svojí holkou...
Al: Nebo budeš vypadat cool před tou svojí a zabiješ mě.
Dem na to.
Ta ženská: Mockrát ti děkuju... a jestli's mluvil pravdu o těch důvodech proč to děláš, tak ti dlužím i omluvu.
Al: Za co, že seš ženská? Omluvu přijímám. Hele, na něco se tě zeptám. Kdybych nebyl ženatej a udělal bych pro tebe co jsem právě teď udělal tak... šla bys se mnou do postele?
Ta ženská: Ne.
Al: Pak to celý stálo za to.
(Škoda, že tam není ten závěrečnej aplaus celej, páč ten stojí za to :))Kam se hrabou Přátelé, HIMYM a spol! Al vládne!! :)
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjPísničku a klip je možno vidět v úvodním textu, jenže teď jsem teprve přišel na to, že je to zkrácená verze, což je obrovská škoda. Proto přidávám NEZKRÁCENOU verzi i se svým amatérským překladem, který jsem sesmolil za nějakých 20 minut (podle toho taky vypadá).
Tahle písnička si to zaslouží, jelikož je z těch Roztancovacích a Rozšťastňovacích má Nejroztancovatější a Nejrozšťastňovatější!! (asi jsem právě objevil jedno z nejdivnějších slov v českém jazyce :D)
Hes a manga, manga, manga maniac
He loves them all the ladies in the paperback
Some pretty girls are dancing on the cover
In white and black
Cause hes a manga, manga maniac
Some boys like to flirt with every pretty girl they see
Some boys want to touch a beauty in their fantasies
Some boys come home drunk in the middle of the night
Some boys like their cigarettes and some boys really love to fight
But I like something that is really fun
I want to be alone, when my baby is gone
Unpack all my stuff, well I cant get enough
With the manga in my hand I jump into my wonderland
Hes a manga, manga, manga maniac
He loves them all the ladies in the paperback
Some pretty girls are dancing on the cover
And in his dreams he wants to be their lover
Manga, manga, manga maniac
The way he acts is giving me a heart attack
Wants me to look like the hooker in the comicbook
In white and black
Cause hes a manga, manga maniac
Some boys do it once and some boys do it twice a day
Some boys are making love in their very special way
Some boys love to kiss every single little spot
Some boys like it cool and some boys want it really hot
But I like something that is really fun
I want to be alone, when my baby is gone
Unpack all my stuff, well I cant get enough
With the manga in my hand I jump into my wonderland
Hes a manga, manga, manga maniac
He loves them all the ladies in the paperback
Some pretty girls are dancing on the cover
And in his dreams he wants to be their lover
Manga, manga, manga maniac
The way he acts is giving me a heart attack
Wants me to look like the hooker in the comicbook
In white and black
Cause hes a manga, manga maniac
I am manga maniac I love to be a maniac.... yeeah!
Hes a manga, manga, manga maniac
He loves them all the ladies in the paperback
Some pretty girls are dancing on the cover
And in his dreams he wants to be their lover
Manga, manga, manga maniac
The way he acts is giving me a heart attack
Wants me to look like the hooker in the comicbook
In white and black
Cause hes a manga, manga maniac
Cause hes a manga, manga maniac
PŘEKLAD:
Je to blázen, blázen, blázen do mangy
Miluje je, všechny ty holky z komixu
Krásný holky tancujou na obálce
V černý a bílý
Páč je blázen blázen do mangy
Někteří kluci rádi flirtujou s každou hezkou slečnou co uvidí
Někteří se chtěj krásky v jejich fantaziích dotýkat
Někteří domů opilí uprostřed noci chodí
Někteří mají rádi cigatety a někteří milujou se prát
Ale já mám rád k mýmu potěšení klíč
Chci bejt sám, když je moje holka pryč
Prohrabu se svýma věcma, nikdy nemám dost
S mangou v ruce skočím do světa zázraků pro radost
Je to blázen, blázen, blázen do mangy
Zbožňuje je, všechny ty holky z komixu
Krásný holky tancujou na obálce
A když v noci sní, chce být jejich svůdce
Je do mangy, mangy, mangy maniak
Z toho jak se chová by mě občas trefil šlak
Chce, abych vypadala jako ty štětky z komixu
V černý a bílý
Protože je blázen, blázen do mangy
Někteří kluci to dělají jednou a někteří dvakrát za den
Někteří to dělají svým vlastním způsobem
Někteří rádi každý místečko líbají
Někteří to mají rádi khůl a někteří zas vášnivý
Ale já mám rád k mýmu potěšení klíč
Chci bejt sám, když je moje holka pryč
Prohrabu se svýma věcma, nikdy nemám dost
S mangou v ruce skočím do světa zázraků pro radost
Je to blázen, blázen, blázen do mangy
Zbožňuje je, všechny ty holky z komixu
Krásný holky tancujou na obálce
A když v noci sní, chce být jejich svůdce
Je do mangy, mangy, mangy maniak
Z toho jak se chová by mě občas trefil šlak
Chce, abych vypadala jako ty štětky z komixu
V černý a bílý
Protože je blázen, blázen do mangy
Já jsem manga maniak a jsem za to rád! Jóó!
Je to blázen, blázen, blázen do mangy
Zbožňuje je, všechny ty holky z komixu
Krásný holky tancujou na obálce
A když v noci sní, chce být jejich svůdce
Je do mangy, mangy, mangy maniak
Z toho jak se chová by mě občas trefil šlak
Chce, abych vypadala jako ty štětky z komixu
V černý a bílý
Protože je blázen, blázen do mangy
Protože je blázen, blázen do mangy
† 09. 07. 2009 | kód autora:
iUjVAROVÁNÍ: Tento film může změnit Váš život.
Jack. Tyler. Starý pot. Zaschlá krev. Mýdlo z nejkvalitnějšího tuku. Klub rváčů.
Je to už hodně dávno, kdy jsem ho viděl poprvé a musím říct, že se mi zas tak moc nelíbil. A taky jsem ho ani moc nepochopil, koneckonců, bylo mi tehdy asi 12.
Jenže jak jsem stárnul, tak jsem ho začal chápat víc a víc.
Hned první scéna je pro režiséra Davida Finchera typická- Fincher se přímo vyžívá v záběrech, kdy kamera lítá všude možně, zoomuje a oddaluje na důležité předměty a všechno to vypadá děsně cool (podobné je to například i v jeho Úkrytu [Panic Room]). Takže tu máme průlet mozkem hlavního hrdiny od neuronů až po kůžu, nos, pusu a hlaveň zbraně...
A začíná typický vyprávění od začátku.
Hlavní hrdina (jeho jméno se jenom tak mimochodem dozvíme až někdy v půlce filmu, navíc jen křestní) je úspěšný mladík, který je řádným členem společnosti a jako většina lidí se stal obětí Ikeáckého stylu bydlení, když nemůže přijít na to, která pohovka by vystihovala jeho osobnost :)
Žije si svůj obyčejný osamělý život celkem spokojeně, tedy až na jednu maličkost. Trpí nespavostí.
Už půl roku pořádně nespal. (S nespavostí není nic skutečné. Všechno je jen kopie kopie z kopie, která je kopií jiné kopie.) A neví co s tím, doktoři mu nejsou schopní pomoct. Až se jednou tak nějak nachomejtne do jedný skupiny na podporu mužů s rakovinou varlat... a tam se v něm něco zlomí a on se rozbrečí. Uvolní se. Svěří se. Uleví si.
A v noci pak spí jako miminko :)
Takže tomu pak propadne a začne chodit na kurzy pro lidi s těžkými chorobami, ale potom...
Dál už vám to neřeknu, protože bych spoileroval. Tohle byl jenom takový výcuc prvních 15 minut.
Klub Rváčů totiž klame názvem, není to film o nějakých blbcích, co se v ringu tlučou do bezvědomí- je to příběh o vzepření se médiím, konzumní společnosti a ochotě jít si vlastní cestou. I když by to mělo být jenom v tom, že si člověk nechá dát přes hubu.
Takhle napsaný to zní jako to největší klišé pod sluncem, ale věřte mi, ten film má náboj a hlavně má myšlenku. A hodně zajímavý konec.
A taky má Brada Pitta :)
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
